Pověst

Hrad Trosky má dvě veže se jmény Panna a Baba. A právě k pojmenování se váže lidová pověst. Pán z Bergova chtěl mít z Trosek slavné sídlo pánů a knížat, ale jednoho dne musel odcestovat a nechal si povolat svou matku Marii a dceru Karolínu a pověřil je správcovstvím hradu Trosky. Pevně věřil, že hrad budou spravovat stejně dobře jako on.

Matka mu připomenula, jak moudře a spravedlivě před lety vládla a dcera příslíbila a těšila se na jeho brzký návrat domů. První měsíce šlo vše sobře, poté sem zavítala slavná knížata a Marie a Karolína si oblíbily vládu.

„Proč bych nemohla vládnout sama?“ říkala si jednou Karolína, dívala se do zrcadla a zhodnotila, že je krásná a určitě si ji vezme za ženu zajímavý muž a společně budou Trosky spravovat. Marii nebudou potřebovat.

Marie listovala kronikami a tvrdila si, jak je Karolína ve vladaření nezkušená a jakmile se objeví nějaký nápadník, přijde určitě o svou vládu a to nechtěla dopustit. Ještě tentýž den se obě strašlivě pohádaly, kdo bude zastupovat pana z Bergova.

„Já jsem krásnější a mladší. Mám na Trosky větší právo,“ křičela Karolína.

„Já jsem chytřejší a starší. Panování si zasloužím já,“ oponovala Marie.

Každá si zabrala jednu věž, nevycházely, jen na sebe malými okýnky pokřikovaly, dohadovaly se a láteřily na vše kolem. Okolí Trosek mezitím chudlo, nikdo významný sem už nechtěl jezdit. Lidé na borůvkách nebo malinách často slyšeli nekončící hádky mezi Marií a Karolínou o vládu. Pán z Bergova zůstal v cizině, nikdy se nevrátil a nikdo nemohl vztah matky a dcery urovnat. Jednou veškeré hašteření ustalo. Vypravil se tedy na Trosky chasník a nikoho nenašel. Nikdo netušil, kam ženy zmizely. Lidé krajinu zvelebovali a věže pojmenovali po hašteřivých ženách.